Jak jste byli jako děti vychovávaní? Autoritářsky, demokraticky nebo liberálně? A který styl je nejlepší?

Když se ohlédneme do dětství, často si uvědomíme, jak moc nás ovlivnila rodinná atmosféra. To, jak s námi rodiče mluvili, jak nastavovali hranice a jak reagovali na naše emoce, formovalo nejen to, kým jsme byli jako děti, ale i to, jak dnes jednáme se světem.

Možná jste vyrůstali v domácnosti, kde „se poslouchalo“.
Možná jste měli rodiče, kteří vám dávali hodně volnosti.
A možná jste zažili styl, kde byl prostor i pro dialog, i pro hranice.

V psychologii rozlišujeme tři základní styly výchovy: autoritářský, liberální a demokratický. Každý má své dopady a každý nás jinak formuje.

Autoritářský styl: „Děláš to, protože jsem to řekl.“

Autoritářská výchova stojí na disciplíně, poslušnosti a respektu k autoritě.

Typické rysy:

• vysoké nároky, málo podpory
• přísné hranice
• minimum prostoru pro diskuzi
• tresty namísto vysvětlování

Dopady:

Děti mohou být zodpovědné a výkonné, ale často také bojácné, přizpůsobivé nebo naopak příliš vzpurné. Potlačují emoce, bojí se chyb a v dospělosti se mohou hodnotit přísněji, než je zdrávo.

Liberální styl: „Dělej, jak to cítíš.“

Liberální rodiče dávají mnoho svobody, ale málo hranic.

Typické rysy:

• vysoká podpora, nízká struktura
• minimum pravidel
• rodič bývá spíše kamarád než pevná opora

Dopady:

Děti jsou kreativní a spontánní, ale často jim chybí pocit jistoty.
V dospělosti mohou mít potíže s organizací, sebedisciplínou i respektováním hranic druhých.

Demokratický styl: „Respekt, hranice a dialog.“

Demokratická výchova kombinuje laskavost a jasné hranice.

Typické rysy:

• pravidla, která dávají smysl
• prostor pro emoce a diskuzi
• důslednost bez tvrdosti
• respekt, bezpečí, stabilita

Dopady:

Děti vyrůstají v prostředí, kde se učí sebeúctě, zdravému sebevědomí i odpovědnosti.
V dospělosti bývají vyrovnané, respektující a schopné navazovat zdravé vztahy – i samy se sebou.

Který styl je nejlepší?

Za nejzdravější se dlouhodobě považuje demokratický styl.
Vytváří rovnováhu mezi hranicemi a laskavostí – a děti v něm rostou nejen výkonově, ale i emočně.

Přitom je důležité si uvědomit, že naši rodiče dělali to nejlepší, co uměli.
A my dnes máme možnost se rozhodnout, jak chceme pokračovat dál.

A jaký styl výchovy je podle vás na druhém místě?

Možná vás napadne autoritářský. A často je to skutečně tak.

Přestože může být tvrdý a někdy až příliš direktivní, většinou vede k nějakým výsledkům. Dítě ví, co má dělat, systém je jasný a dospělý přebírá vedení.

A je dobré si přiznat, že existují situace, kdy je direktivní přístup užitečný – například v krizích.
Když se stane nehoda a někdo rázně řekne:

„Vy v červeném tričku, zavolejte záchranku! Vy zastavte provoz!“

V tu chvíli je jasné vedení potřebné a může zachránit život.
Autoritářství tedy nemusí být špatné — pokud je vědomé, krátkodobé a situaci přiměřené.

Na opačném konci se pak často ocitá liberální výchova, která většinou přináší nejméně výsledků.
Bez hranic a bez vedení si každý dělá, co chce a dítě často nemá jistotu, o kterou se může opřít.
To se později promítá do vztahů, práce i sebeřízení.

Prostor pro zamyšlení

Zeptejte se sami sebe:

• Jaký styl výchovy převládal u nás doma?
• Co mi tehdy chybělo… a co naopak bylo krásné?
• Jak se to dnes odráží v mém chování, vztazích a rozhodování?
• A jaký styl chci žít já -vůči svým dětem, partnerům, kolegům… i vůči sobě?

Někdy stačí jedna otázka, jeden krok, jedno uvědomění a ocitnete se o kousek blíž sami sobě.
Stejně jako když pomalu přecházíte most, který vás vede pryč z minulosti a otevírá vám nový prostor.